Praha

NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA VYŠEHRAD

2015-09-28T12:11:17+02:00

Prohlídka areálu trvá cca 2-3 hodiny. Nejpohodlnější příchod je od stanice metra C Vyšehrad. Podíváme se na panoráma Prahy z vyhlídkové terasy u Kongresového paláce a projdeme k hradbám pevnosti. Areál Vyšehradu byl osídlen již v pravěku, v 10. století tu byla knížecí mincovna a v roce 1070 zde byla založena kapitula u kostela sv. Petra. Krátce potom se na Vyšehrad přestěhoval první český král Vratislav I. a sídlili tu i někteří jeho nástupci. Nový královský palác zde vybudoval Karel IV., který nechal celý Vyšehrad opevnit. Gotická zástavba však většinou vzala za své při husitských bouřích a přes částečnou obnovu v 15. století již nedosáhla původního významu. V 17. století byla na Vyšehradě vybudována nová barokní pevnost, která existovala až do r. 1911. Pro své sepětí s národní minulostí se však Vyšehrad zároveň stal symbolem českých tradic, a proto právě zde vzniklo Národní pohřebiště.

První brána, kterou vejdeme do pevnosti, se nazývá Táborská brána, protože tudy vedla v minulosti cesta do jižních Čech k městu Tábor. Pochází již z roku 1655.
Dále projdeme kolem pozůstatků gotické brány zv. Špička, na niž navazuje část dochovaného opevnění ze 14. století, která se táhne Nuselským údolím až ke Karlovu.
Po levé ruce nám zůstane Jedličkův ústav z počátku 20. století, první ústav pro tělesně postižené děti v celém tehdejším Rakousko-Uhersku, který je dodnes v provozu.

Leopoldova brána s bývalým příkopem nás dovede do vnitřní pevnosti. Přímo proti nám se objeví rotunda sv. Martina, jediný stojící svědek románské minulosti Vyšehradu z 11. století.

Půjdeme po cestě vlevo, na jejímž konci archeologové objevili pozůstatky středověkého kostela sv. Vavřince. Byly tu nejdříve objeveny základy románské baziliky z 11. století, při dalším výzkumu dokonce ještě základy podstatně starší stavby, která vznikla asi kolem roku 1000.
Z románské zástavby byl objeven ještě most z doby krále Vratislava, který byl součástí opevnění někdejšího královského areálu. Najdeme jej v prostoru přilehlého parku, kde se také nacházejí čtyři sousoší s mytologickými postavami českých dějin. Tato sousoší – dílo Josefa Václava Myslbeka – stála původně na obou koncích Palackého mostu. Při náletu na Prahu v únoru 1945 byl most i sochy poškozeny a posléze kvůli rozšíření mostu přeneseny na Vyšehrad. V prostoru královské akropole se nacházejí ještě další pozůstatky historické zástavby – základy domů a části gotického opevnění včetně přízemí jedné ze středověkých obranných věží, později upravené jako domek. Zde se dnes konají různé výstavy.

Církevní části Vyšehradu vévodí kostel sv. Petra a Pavla. Jeho dnešní novogotická podoba vznikla na přelomu 19. a 20. století a jejím autorem je Josef Mocker. Přilehlý farní hřbitov slouží od roku 1861 zároveň jako národní pohřebiště. Ke konci 19. století zde byla vybudována velká hrobka zv. Slavín, kam byly pohřbívány nejvýznamnější osobnosti české vědy a kultury (např. Ema Destinnová, Rafael Kubelík i jeho otec Jan ad.). Celkově je na zdejším hřbitově pohřbeno asi 600 vědců, spisovatelů, básníků, sochařů, malířů, herců, hudebníků, architektů a dalších. Je tu hrob Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Karla Čapka atd. Vzhledem k významu těchto osobností byly i jejich hroby většinou výjimečně upraveny. Najdeme zde totiž řadu významných uměleckých děl – pomníků i portrétních byst.

Pokud projdeme hřbitovem k budově novogotického proboštství, můžeme se po cestě dostat k tzv. Nové či Cihelné bráně. V jejím prostoru se nachází malá expozice z dějin Vyšehradu a je tu také vchod do přístupné části kasemat, vojenských tajných chodeb pevnosti. Podzemní chodba končí velkým sálem, kde jsou instalovány některé originální plastiky z Karlova mostu, kde byly nahrazeny kopiemi.

NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ

2015-09-28T12:08:23+02:00

Prohlídkou památek této části Prahy lze při delším pobytu strávit celý den, který si rozdělíme do dvou částí. Půlden můžeme věnovat samotnému městu a 2–3 hodiny prohlídce Vyšehradu. Nové Město pražské je čtvrtým a posledním pražským městem, kterým skončil středověký vývoj Prahy. Město bylo založeno v roce 1348 Karlem IV. tak neuvěřitelně velkoryse, že k plné zástavbě jeho teritoria došlo až v 19. století. Dodnes zůstala zachována jeho uliční síť, která navazovala na tři rozsáhlé plochy hlavních tržišť. Jedno z nich, dnes zv. Václavské (původně Koňský trh), je i v současnosti centrem města. Václavské náměstí má vpodstatě podobu velkoměstského bulváru, lemovaného stavbami z 19. a 20. století, ve skutečnosti byly zdejší parcely a rozloha náměstí určeny již středověkým urbanistou. V dolní části navazuje jeho téměř kilometrová délka na opevnění Starého Města. V horní části se v místech někdejší Koňské brány nachází monumentální budova Národního muzea, novorenesanční stavba Josefa Schulze z konce 19. století. Pod ní se v dlažbě chodníku zvedá symbolický pomník Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se zde na protest proti pokračující sovětské okupaci v roce 1969 upálili. Prostoru před muzeem dominuje pomník sv. Václava, obklopený postavami zemských světců. Jedná se o dílo Josefa Václava Myslbeka z přelomu 19. a 20. století.

Nedaleko od budovy Národního muzea se nachází další pozoruhodná budova z konce 19. století – Státní opera. Jedná se o dílo dvou vídeňských architektů Hermanna Hellmera a Ferdinanda Fellnera. Václavské náměstí rozděluje Nové Město na „dolní”, s farním kostelem sv. Jindřicha a sv. Kunhuty (Jindřišská ulice), a „horní”, s farním kostelem sv. Štěpána (Štěpánská ulice). Při naší procházce můžeme jít poměrně rušnou Vodičkovou ulicí, kde na nároží stojí novorenesanční Wiehlův dům (Václavské náměstí č. 34/ čp. 792).

Z Vodičkovy ulice ale nejdříve doporučujeme odbočku palácem na protějším nároží s kinem Světozor. Pasáží projdeme do půvabného prostoru Františkánské zahrady, která byla původně klášterní zahradou zdejšího františkánského areálu. Kostel P. Marie Sněžné byl založen již Karlem IV. v polovině 14. století, nikdy však nebyl dokončen v plánovaném rozsahu. Postaveno bylo pouze kněžiště, dnes sloužící jako kostel, které je však samo o sobě nejvyšším kostelem v Praze (33 m). Interiér byl upraven a zařízen v raně barokním slohu.

Vrátíme se zpět do Vodičkovy ulice, kde se na protější straně nachází Palác Lucerna (Vodičkova č. 36/ čp. 704). Je to rozlehlý polyfunkční komplex moderního typu, který zde začal budovat již dědeček bývalého českého prezidenta Václava Havla.

Dalším zajímavým příkladem architektury počátku 20. století je dům U Nováků (Vodičkova č. 28/ čp. 699). Architekt Osvald Polívka v něm předvedl bohatství českého secesního umění.

Budova o několik kroků dále zv. Vyšší dívčí škola (Vodičkova č. 22/ čp. 683) je dílem architekta Ignáce Ullmanna a patří plně do 19. století. Je příkladem tzv. české neorenesance, pro kterou je typická sgrafitová výzdoba. Nejrozlehlejším náměstím Nového Města je Karlovo náměstí, původně Dobytčí trh. Vzrostlý park na jeho ploše nám neumožňuje celý prostor přehlédnout. Abychom si uvědomili, že se jedná o největší evropské náměstí (80 500 m2), musíme se na něj podívat shora z věže radnice. Novoměstská radnice (v severovýchodním rohu náměstí) se začala stavět v 70. letech 14. století. Podstatná část gotické budovy zůstala zachována i pod pozdější renesanční přestavbou. Uprostřed náměstí na východní straně se nachází kostel sv. Ignáce s bývalou novoměstskou jezuitskou kolejí. Kostel je raně barokní, z 2. poloviny 17. století. Ze stejné doby je i většina vnitřního vybavení.

Na protější straně náměstí se k Vltavě svažuje ulice Resslova. Zde jsou na nárožích proti sobě dva chrámy. Je to jednak barokní kostel sv. Cyrila a Metoděje a druhý – podstatně starší – románský kostel sv. Václava. Součástí prvního z nich je také Památník usmíření, který připomíná pohnutou dobu nacistické okupace a zejména atentát na Heydricha. Jeho aktéři se totiž ukrývali v kryptě tohoto pravoslavného kostela. Vrátíme se zpět na Karlovo náměstí. Pokud máme ještě čas a chceme si udělat malou zacházku, projdeme z jihovýchodního rohu ulicí U Nemocnice a Kateřinskou až do ulice Ke Karlovu, kde najdeme barokní budovu zv. podle někdejšího majitele Michnův letohrádek nebo také vila Amerika. Půvabná stavba Kiliána Ignáce Dientzenhofera dnes slouží jako Muzeum Antonína Dvořáka (Ke Karlovu č. 20/ čp. 462).

Na konci této ulice je ještě jeden významný novoměstský chrám, původně klášterní kostel P. Marie a Karla Velikého, zv. také Na Karlově. Byl sice později několikrát přestavován, ale základní architektura z doby Karla IV. je dosud zachována. Jedná se o osmibokou stavbu, připomínající chrám Karla Velikého v Cáchách, na jehož vládu Karel IV. symbolicky navazoval.

Většina ostatních budov ve zdejších ulicích jsou nemocnice, takže se raději vrátíme zpět na Karlovo náměstí. (Také bychom však mohli přejít přes Nuselský most a kolem Kongresového centra se dostat na Vyšehrad.) Nárožní budova zvaná Mladotův či Faustův dům (Karlovo náměstí č. 40/ čp. 502) má barokní fasádu. Jádro objektu však tvoří gotický palác, který zde stál již ve 14. století. Je známo, že se několik zdejších pánů věnovalo alchymii, a proto je právě s tímto domem spojena pražská verze pověsti o Faustovi. Sejdeme do Vyšehradské ulice a prostou brankou ve zdi s číslem 49 vstoupíme do areálu zv. Emauzy. Je to benediktinský klášter původně se slovanským bohoslužebným jazykem, založený Karlem IV. Slavnostní svěcení se konalo o velikonocích v roce 1372. Klášter přežil všechny historické zvraty, nejvíce byl však poničen na konci 2. světové války při náletu na Prahu. Jako zázrakem se ale z velké části zachovalo to nejcennější – nástěnné malby v ambitu z poloviny 14. století.

Protější kostel sv. Jana Na skalce patří k nejpůsobivějším ukázkám českého dynamického baroka. Jedná se o dílo předního architekta l. poloviny 18. století, Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ulicí Vyšehradskou sejdeme z kopce do míst, kde se nachází Botanická zahrada Univerzity Karlovy. Původně byla tato zahrada na druhém vltavském břehu, kde ji v 18. století založila císařovna Marie Terezie. Musela však ustoupit tamní stavební činnosti a byla před sto lety přestěhována do těchto míst. Ulicí Trojickou s barokním farním kostelem Nejsv. Trojice projdeme na nábřeží. Odtud si můžeme ještě udělat odbočku doleva, protože v místech pod vyšehradskou skalou se nachází několik unikátních kubistických domů. Nebo půjdeme vpravo po nábřeží přes náměstí Františka Palackého. Uprostřed plochy náměstí se nachází pomník Františka Palackého (českého dějepisce) – pozoruhodné dílo sochařů Stanislava Suchardy a Josefa Mařatky z počátku 20. století.

Domovní fronta Rašínova nábřeží končí zajímavou moderní dominantou. Tančící dům (Rašínovo nábřeží č. 80/ čp. 1981), dokončený v roce 1996, je dílem architektů Franka O. Gehryho a Vlada Miluniče. Nábřežní fasáda svými liniemi připomíná vlny v řece, silueta domu pak tančící pár.

Na vedlejším náměstí je pomník Aloise Jiráska, českého spisovatele, který v jednom z domů na rohu ulice prožil větší část života.

Zdejší vodárenská věž bývala součástí mlýnů, které byly z větší části zbořeny. Podobně jako další pražské vodárenské věže i tato vznikla již na konci 15. století, později byla několikrát přestavěna. Vedlejší funkcionalistická stavba výtvarného spolku Mánes slouží jako výstavní a spolková budova. Masarykovo nábřeží, budované převážně na počátku 20. století, nabízí přehlídku velmi zajímavých budov. K těm nejpůsobivějším patří spolkový a nájemní dům s koncertním sálem pěveckého spolku Hlahol (Masarykovo nábřeží č. 16/ čp. 248). Vynikající secesní budovu tu vytvořil architekt Josef Fanta. Vltava v původní neregulované podobě vytvářela ve svém toku různé ostrovy. Některé z nich byly časem zpevněny a tvoří zelené enklávy velkoměsta. Slovanský ostrov sloužil a slouží hlavně jako společenské centrum. Už od 19. století se tu konají koncerty a plesy.

Národní divadlo představuje v někdejší českoněmecké Praze symbol české emancipace. Vzniklo z národních sbírek v letech 1868-81. Monumentální novorenesanční budova podle projektu architekta Josefa Zítka však těsně před slavnostním otevřením vyhořela a muselo se stavět znovu. Tentokrát to trvalo již jen dva roky a divadlo bylo obnoveno architektem Josefem Schulzem. Smetanova opera Libuše zahájila zdejší první sezonu 18. listopadu 1883. Na výzdobě interiéru i exteriéru divadla se podílela celá řada významných českých umělců. Moderní budovy okolo malého náměstíčka zde vyrostly v 80. letech 20. století v souvislosti s celkovou rekonstrukcí divadelní budovy. V jedné z nich je další divadelní scéna, kterou využívá Laterna magika.

STARÝM MĚSTEM PRAŽSKÝM A JOSEFOVEM

2015-09-28T12:03:59+02:00

Podrobnější trasa pro delší pobyt v Praze má dvě části, z nichž první se věnuje prohlídce památek bývalého pražského ghetta (4–5 hodin), druhou část představuje procházka dalšími zajímavými místy nejstaršího pražského města včetně prohlídky sbírek Národní galerie (také 4–5 hodin).

Josefov je název bývalého Židovského Města, které bylo ustanoveno jako samostatná V. čtvrť, vyčleněná z teritoria Starého Města pražského v souvislosti se zrovnoprávněním židovského obyvatelstva v roce 1850. Názvem připomíná císaře Josefa II., za jehož vlády se konečně i pražští Židé dočkali určitých občanských práv. Oblast bývalého ghetta však patřila k nejchudším v Praze, a proto právě zde proběhla na přelomu 19. a 20. století obrovská vlna asanace. Zůstaly tu zachovány pouze synagogy, radniční budova a Starý židovský hřbitov. Tyto památky přežily i fašistickou okupaci za 2. světové války, protože Hitler chtěl právě v Praze vytvořit muzeum „bývalého” židovského národa.

Nejvzácnější památkou židovského ghetta je Staronová synagoga. Přestože patří zároveň k nejstarším pražským gotickým stavbám, měla zřejmě ještě staršího předchůdce. Tato raně gotická dvoulodní stavba vznikla ve 3. čtvrtině 13. století a přes pozdější dílčí úpravy si dodnes zachovala původní vzhled.

Naproti v ulici Červené je Vysoká či Radniční synagoga, která pochází z doby největšího rozkvětu zdejšího ghetta, z období vlády Rudolfa II. koncem 16. století. Z téže doby je také vedlejší nárožní stavba – bývalá Židovská Radnice (Maiselova č. 18/ čp. 250). Její původ prozrazují i hodiny s hebrejským ciferníkem. Obě budovy byly později několikrát stavebně upravovány.

Ulicí U Židovského hřbitova přijdeme ke Klausové synagoze, která byla postavena v raně barokní podobě koncem 17. století na místě starších objektů a v 19. století přestavěna. Navazuje na ni areál Starého židovského hřbitova, jehož součástí je i Pinkasova synagoga. Ta byla založena již koncem 15. století v pozdně gotické podobě, později přestavěna renesančně. Při nedávných restauračních pracích byla v podzemí objevena židovská rituální lázeň – mikve. V interiéru této synagogy se nacházejí jména více než 77 000 českých Židů, kteří zahynuli za holocaustu.
Areál židovského hřbitova vznikal po staletí (nejstarší náhrobek je z roku 1439) a pro nedostatek místa ve vrstvách nad sebou. Je zde asi 12 000 náhrobků, které připomínají 350 let existence tohoto hřbitova. K nejznámějším náhrobkům patří tumba velkého pražského rabína Lewa (Löwa), údajného tvůrce Golema.

Po uzavření zdejšího pohřebiště koncem 18. století vznikl Nový židovský hřbitov za hranicí tehdejší Prahy (přístupný od stanice metra A Želivského), kde je pohřben i nejvýznamnější novodobý židovský spisovatel Prahy – Franz Kafka. Unavenému turistovi zde přijde vhod posezení v kosher restauraci King Solomon (Široká 8, viz str. 132). Maiselova (Mayzlova) synagoga (Maiselova 8/ čp. 63), nazvaná jménem svého zakladatele, byla vybudována koncem l6. století v renesančním slohu, její dnešní podoba je však výsledkem novogotické přestavby.

Ve většině těchto objektů se dnes nacházejí cenné exponáty a sbírky i příležitostné výstavy, Staronová synagoga slouží dosud svému účelu. Součástí muzejních expozicí je i výstava v dalším objektu. Španělská synagoga stojí trochu stranou od centra starého ghetta v ulici Dušní. Její budova vznikla jako novostavba na místě tzv. Staré školy na konci 19. století. V pásu podél vltavského břehu se nacházejí pochopitelně i křesťanské památky, je zde však také řada zajímavých moderních staveb pseudoslohových, secesních i kubistických, které vznikly na přelomu 19. a 20. století v době modernizace Prahy. Poblíž bývalého ghetta se nachází nejkratší most přes Vltavu z roku 1906. Čechův most je jednak prvním pražským mostem 20. století a zároveň jediný v secesním slohu. Zajímavá je zejména jeho plastická výzdoba i slavnostní osvětlení. Touto cestou dojdeme k restauraci Les Moules, která je známá svou výtečnou kuchyní (viz. str. 132).

Pokračujeme po nábřeží kolem nemocnice, jejíž tradice zde sahá hluboko do minulosti, k rozsáhlému klášternímu areálu. Anežský klášter (Na Františku, čp. 811) byl založen v době vzniku Starého Města pražského, ve 30. letech 13. století. U jeho počátků stojí tři členové panujícího rodu – král Václav I. s chotí Kunhutou a svou sestrou sv. Anežkou Českou, která byla zdejší abatyší. Areál byl založen jako dvouklášteří klarisek a menších bratří a stal se vůbec první gotickou stavbou na českém teritoriu. V 80. letech 20. století byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce tohoto významného areálu pro účely Národní galerie.

Hranice dvou historických pražských měst – Starého Města pražského a Nového Města pražského vede ulicí Revoluční přes náměstí Republiky, dále ulicí Na Příkopě a Národní. Dnes se zde nacházejí (až na výjimky) většinou novodobé stavby z 19. a 20. století, a tvoří tak přehlídku moderních slohů. Můžeme po této hranici projít na Můstek ve spodní části Václavského náměstí. Název zdejší oblasti je odvozen od skutečného můstku, který vedl ve středověku přes příkop mezi oběma městy a je dosud zachován v podzemním prostoru stejnojmenné stanice metra. Krátkou ulicí Na Můstku projdeme do míst dalšího původně samostatného pražského města. Jeho samostatnost však neměla dlouhého trvání. Nové Město u sv. Havla či Havelské Město zaujímá plochu mezi Ovocným trhem a Uhelným trhem a vzniklo v souvislosti se zahuštěním osídlení při budování staroměstských hradeb. Ještě ve 13. století však splynulo s okolním městem a jeho původ připomíná jen několik, zde neobvyklých, pravidelných ulic. Centrem tohoto osídlení byl kostel sv. Havla. Původně gotická stavba farního kostela byla v 17. a 18. století barokně upravena. Tehdy se stal kostel součástí karmelitánského kláštera, který zde zůstal až do reforem za Josefa II. na konci 18. století.

V prostoru před chrámem byly vybudovány v roce 1362 kryté kotce, jejichž bazilikální stavba dosahovala až k Uhelnému trhu. Později na jejich místě vznikl kříž zdejších ulic, ale staletá tradice trhů tu pokračuje i v dnešní době. Na jedné z parcel někdejších kotců byla na konci 19. století postavena novorenesanční budova České spořitelny (Rytířská č. 29/ čp. 536). Architekt Antonín Wiehl patří k významným tvůrcům tohoto slohu v Čechách. Na protější straně ulice se nachází dům U modré růže (Rytířská č. 24, čp. 399). Jeho barokní vzhled zakrývá, že se jedná o unikátně zachovaný gotický věžový dům. Bývalo jich samozřejmě v Praze více, ale podlehly pozdější změně podmínek i měšťanského vkusu. Ulice Rytířská vede jednak k Ovocnému trhu, kde stojí budova Stavovského divadla, a jednak na druhou stranu k Uhelnému trhu. Zde se nachází dům U Tří zlatých lvů (Uhelný trh č. 1/ čp. 420) s pamětní deskou, připomínající jeden z pražských pobytů W. A. Mozarta. Na nároží protějšího domu zv. Platýz jiná pamětní deska upozorňuje na pražské působení F. Liszta. Na malém prostranství opodál stojí kostel sv. Martina ve zdi. Kuriózní název místa připomíná starobylou historii. Původně románský kostelík z 12. století byl centrem osady, která byla zčásti pojata do městských hradeb při vzniku města. A protože hradební zeď šla těsně kolem kostela, ocitl se kostel „ve zdi”. Byl později přestavěn goticky a měl farní funkci. Na přilehlém hřbitově (dnes již neexistujícím) byli pohřbeni členové významné barokní rodiny sochařů Brokoffů.

Hlavní komunikační osu této části města tvoří ulice, která se dnes nazývá Husova. Její počátky sahají minimálně do románského období, je však zřejmě ještě starší, o čemž svědčí výsledky archeologických výzkumů. I zde došlo ke zvýšení sídlištního terénu, a proto se románská domovní přízemí nacházejí dnes v suterénech. Osídlení zde bylo poměrně husté, o čemž svědčí řada kostelů a kaplí, které tu prokazatelně stály. Zbyl jich však jen zlomek. Přímo v Husově ulici se nachází kostel sv. Jiljí, původně farní, pak kapitulní a koneční klášterní. Jeho středověká podoba je překrytá působivou barokní přestavbou s nádhernými freskami Václava Vavřince Reinera, který je zde i pohřben.

Vrátíme se na nedaleké Betlémské náměstí, kde stojí rekonstruovaná budova univerzitní Betlémské kaple. Původní budova vznikla v roce 1391 a od roku 1402 zde několik let kázal Mistr Jan Hus, jehož upálení 6. 7. 1415 v Kostnici se stalo mezníkem v české historii. Hlásil se k němu, jako ke svému učiteli, i Martin Luther, a proto se zde v „kazatelově domě” nachází expozice, která připomíná vývoj nekatolických církví a myšlení. Pozůstatkem celé řady románských kostelů této části města je rotunda sv. Kříže v ulici Karoliny Světlé. Pochází z 12. století a přes všechny historické peripetie dosud slouží církevním účelům. Projdeme na nejstarší pražské nábřeží ze 40. let 19. století, nazvané jménem českého skladatele Smetanovo nábřeží, kde můžeme zakončit tuto procházku pohledem na světoznámé pražské panoráma.

MALÁ STRANA

2015-09-28T12:00:58+02:00

Podrobnější trasa Malou Stranou zahrnuje prohlídku zahrad a některých dalších zajímavých míst. Můžeme jí věnovat podle časových možností půl dne či celý den. Je to trasa, kterou lze v tomto rozsahu uskutečnit v době turistické sezony – od dubna do konce října. Jako východisko si můžeme zvolit stanici metra Malostranská, nebo sejít z Hradčanského náměstí dolů po Zámeckých schodech.

Na Valdštejnském náměstí se nachází vchod do zahrady Ledeburského paláce (Valdštenjské náměstí č. 3/ čp. 162). Tato zahrada z počátku 18. století dnes tvoří součást okruhu palácových zahrad na jižních svazích pod Pražským hradem. Patří k nim ještě zahrada Pálffyovská, Kolowratská a Fürstenberská (ta patří polské ambasádě a je nepřístupná). Barokní zahrady představují specifický fenomén pražské architektury. Členitý terén města si vynutil jejich umístění na stupňovitých terasách, odkud se otevírají krásné pohledy na město.

Z Valdštejnského náměstí dále můžeme projít areálem paláce, který zde ve 20. letech 17. století nechal vybudovat generál císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Jedná se o unikátní architekturu neobvyklého rozsahu s bohatě vybaveným interiérem a rozlehlou zahradou. Část paláce dnes využívá senát, historické sály jsou přístupny veřejnosti. Valdštejnská zahrada je spojena s palácem nejvyšší salou terrenou v Praze, zdobenou výjevy z trojské války. Důmyslně členěný prostor zahrady je zdoben bronzovými sochami Adriena de Vries (dnes kopie, originály uloupili Švédové na konci třicetileté války). Vyjdeme na Klárově a budeme pokračovat ulicí U Lužického semináře, odkud je vstup do další zajímavé zahrady.

Vojanovy sady

Vojanovy sady (nazvané po českém herci) jsou vlastně historicky nejstarší pražskou zahradou. Tento prostor byl totiž ve 2. polovině 12. století součástí někdejšího biskupského dvorce. Zůstal ponechán svému osudu i po zničení paláce, a tak se v 17. století opět jako zahrada začlenil do klášterního komplexu řádu karmelitek. Ty zde nechaly postavit dvě kaple. Později sloužila zahrada rekreaci dívek vzdělávacího ústavu anglických panen a ve 20. století se areál otevřel veřejnosti.

Ulice U Lužického semináře (seminář v č. 13/ čp. 90 sloužil ke vzdělávání lužickosrbských studentů) nás zavede na ostrov zv. Kampa. Pod Karlovým mostem vytváří rameno Vltavy malebný prostor, kterému se také říká Pražské Benátky. Ostrov má svůj dnešní tvar až od 16. století, kdy sem byly vyváženy zbytky malostranských domů, zničených při požáru v roce 1541. Plocha ostrova byla navážkami zpevněna a terén zvýšen. Tak mohla být na jeho části postavena řada domů, zatímco na druhé polovině ostrova zůstaly zahrady (nejdříve soukromé, ve 20. století spojené a zpřístupněné veřejnosti). Bývalo tu také několik mlýnů, z nichž některé se dochovaly dodnes. Je to zejména renesanční mlýn Štěpánovský nebo Velkopřevorský s velkým kolem, viditelným z Karlova mostu. O něco dál proti toku Čertovky (tak se již sto let nazývá vltavské rameno) je dochován mlýn Huť s menším kolem. Sovovy mlýny na druhé straně ostrova proti staroměstskému břehu slouží po nedávné rekonstrukci jako galerie.

Na konci ostrova přejdeme na pevný břeh u malého kostelíka. Kostel sv. Jana Na prádle sice dnes opět patří církvi, ale svůj podivný název má z doby, kdy byl Josefem II. zrušen a sloužil jako prádelna. Jeho dnešní podoba je výsledkem různých přestaveb, historie kostela však sahá ještě do doby před vznikem Malé Strany, do 12. století. Půjdeme dále Říční ulicí. Na domě č. 11/ čp. 532 připomíná pamětní deska, že tu bydlel po svém příchodu do Prahy jeden z největších českých spisovatelů, Karel Čapek, se svým bratrem Josefem, vynikajícím malířem (zahynul za války v koncentračním táboře).

Dostaneme se na Újezd. Zde máme dvě možnosti:

1. Můžeme pokračovat na Petřín buď lanovkou, nebo pěší procházkou. Podél tohoto vrchu se táhne pás opevnění z doby Karla IV. zv. Hladová zeď. Nalezneme zde zajímavý dřevěný kostelík, přestěhovaný do Prahy z Podkarpatské Ukrajiny ve 20. letech 20. století. Nachází se tu i Štefánikova hvězdárna, dále zrcadlové Bludiště a rozhledna, postavená v roce 1891 jako malá kopie Eiffelovy věže. Odtud se můžeme vrátit dolů nebo projít až na Pohořelec ke Strahovskému klášteru.

2. Vynecháme výlet na Petřín a projdeme ulicí Újezd do Karmelitské. Cestou se zastavíme u malého kostelíka sv. Vavřince v Hellichově ulici. I tento kostel má minulost starší než zdejší město – byl to farní kostel někdejší osady Opatovice již ve 12. století. Po nedávné obnově slouží koncertním účelům.

V Karmelitské ulici nás čeká ještě jeden zajímavý kostel. Původně zde na počátku 17. století vznikla luteránská modlitebna, která byla v době rekatolizace přenechána karmelitánům. Kostel P. Marie Vítězné je populární zejména díky sošce tzv. Pražského Jezulátka, která byla tomuto kostelu věnována v roce 1628 Polyxenou z Lobkovic. V Karmelitské ulici se zastavíme ještě u paláce Vrtbovského (č. 25/ čp. 373). Nenápadná uliční fasáda skrývá velké překvapení. Zahrada Vrtbovského paláce, kam se dostaneme domovním průjezdem, představuje jednu z nejkrásnějších pražských barokních zahrad. I tato zahrada se rozkládá na terasách, jejichž architektonické ztvárnění je dílem Františka Maxmiliána Kaňky, sochařská výzdoba pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Fresky, které zdobí salu terrenu, maloval Václav Vavřinec Reiner. Na práci na této zahradě se tak sešli nejvýznamnější umělci doby a výsledek tomu skutečně odpovídá.

Dále můžeme pokračovat úzkou uličkou Prokopskou na Maltézské náměstí. Sousoší sv. Jana Křtitele se obrací proti průčelí další církevní stavby. Chrám P. Marie pod řetězem je hlavním chrámem johanitské komendy původně již z 12. století. Na malém prostoru před kostelem se na domě U Zlatého jednorožce (Lázeňská č. 11/ čp. 285) nachází pamětní deska, připomínající zdejší pobyt Ludwiga van Beethovena.

Na druhou stranu nás Lázeňská ulice dovede do neobvykle tichého, až intimního prostoru Velkopřevorského náměstí s několika renesančními a barokními stavbami. Okolo Velko-převorského mlýna můžeme projít zpět na Kampu, nebo po schodech na Karlův most.

PROHLÍDKOVÝ OKRUH MĚSTEM HRADČANY

2015-09-23T14:37:12+02:00

Město Hradčany vzniklo jako třetí v pořadí pražských měst po roce 1320 za vlády krále Jana Lucemburského. Plná práva svobodného královského města dostalo až za vlády císaře Rudolfa II. Prohlídku můžeme začít na Pohořelci a pak na ni navázat návštěvou Pražského hradu nebo naopak. Pokud nepůjdeme do interiérů, postačí nám 2 hodiny, jinak počítejme s půldnem.

Pohořelec

Pohořelec je jedním ze tří náměstí tohoto nejmenšího pražského města. Název je odvozen od častých požárů. Pomník, představující dva významné hvězdáře, Johanna Keplera a Tycho Brahe, připomíná, že za vlády Rudolfa II. zde byl dům, ve kterém právě druhý z nich bydlel. Zemřel v Praze v roce 1601 a je pohřben v kostele P. Marie před Týnem.

Strahovského klášter

Areál Strahovského kláštera vznikl jako opevněný komplex budov ještě před vznikem města Hradčan v polovině 12. století. Tehdy sem byli uvedeni premonstráti, kteří jsou zde s přestávkou komunistického režimu dosud. Staletý stavební vývoj zde zanechal své stopy – nalezneme zde doklady románské, gotické i barokní etapy. Za prohlídku stojí zdejší klášterní obrazárna a knihovna.

Loretánské náměstí

Loretánské náměstí vděčí za svůj název dalšímu církevnímu areálu. V roce 1626 zde vznikla kopie údajného domku P. Marie, kolem níž byl postupně vybudován soubor barokních budov s kostelem Narození Páně, Loreta. Na výstavbě celého komplexu se kromě jiných podíleli zejména oba Dientzenhoferové. Nachází se tu loretánský poklad s cennou Diamantovou monstrancí, zdobenou 6222 diamanty. Proslulá je i zdejší zvonkohra z konce 17. století.

Na náměstí se nachází ještě kapucínský klášter s kostelem P. Marie Andělské, který pochází z roku 1600.

Celou západní frontu náměstí zaujímá jeden z nejrozlehlejších pražských objektů – Černínský palác. Jeho monumentální průčelí se začalo stavět již ve 2. polovině 17. století, ale ještě ani ve století následujícím nebyl celý palác dokončen. Od poloviny 19. století v něm sídlili vojáci, po vzniku republiky v roce 1918 byl adaptován pro účely ministerstva zahraničních věcí, které zde sídlí i nyní.

Podél palácové zahrady projdeme do někdejšího hradčanského předměstí zv. Nový svět. Drobné rázovité domky dnes obývají převážně umělci. Projdeme na konec ulice, kde se nachází kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel byl svěcen v roce svatořečení tohoto světce v roce 1729. Tehdy byl součástí kláštera voršilek, který byl zrušen císařem Josefem II., a areál začala využívat armáda.

Dům na protějším nároží bývá podle někdejšího účelu nazýván Dům pážat (Kanovnická č. 3/ čp. 69). Jeho renesanční podoba je dosud zachována.

Ulice U Kasáren nás přivede do Lore-tánské. Vlevo uvidíme Martinický palác (Loretánská č. 4/ čp. 181), který dnes slouží hradní stráži. Vznikl na počátku 18. století podle projektu římského architekta Carla Fontany. Na konci ulice se nachází Hradčanská radnice (Loretánská č. 1/ čp. 173). Je to renesanční stavba z konce 16. století, kdy město Hradčany získalo od Rudolfa II. plná práva svobodného královského města. Znak Hradčan nalezneme nad vchodem, na pravé straně u vchodu je umístěn „hradčanský loket”.

Vpravo dolů do Nerudovy ulice vedou barokní Radniční schody, nad nimiž se nacházejí budovy karmelitánského kláštera s kostelem sv. Benedikta. Kostel pochází již ze 14. století, klášterním se stal až v 17. století, kdy patřil mužskému řádu barnabitů. Karmelitky sem přišly na konci 18. století a přinesly s sebou mumii zakladatelky prvního pražského kláštera, která se dodnes nachází v kostele.

Protější nároží je tvořeno Toskán-ským palácem (Hradčanské náměstí č. 5/ čp. 182). Raně barokní přestavba objektu je dílem architekta J. B. Matheye, sochařská výzdoba na atice pochází z dílny Jana Brokoffa, archanděl Michael na rohu proti radnici je dílem O. Mosta.

Druhý Martinický palác stojí v rohu náměstí (Hradčanské náměstí č. 8/ čp. 67). Teprve v 70. letech 20. století bylo objeveno a obnoveno bohatství jeho renesanční výzdoby z přelomu 16. a 17. století.

Dalším monumentálním objektem zdejšího prostoru je Schwarzenber-ský palác (Hradčanské náměstí č. 2/ čp. 185). Jedná se opět o renesanční architekturu, tentokrát již z poloviny 16. století.

V parku na náměstí proti průčelí pa-láce stojí barokní Mariánský sloup z počátku 18. století – dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Šternberský palác

Šternberský palác (Hradčanské náměstí č. 15/ čp. 57) má poněkud zakrytý vchod. Byl postaven na přelomu 17. a 18. století v místech těsně nad Jelením příkopem v severní části náměstí. Již v 19. století zde byly umístěny obrazové sbírky, které tvoří základ Národní galerie. Dnes je zde expozice starého evropského umění.

Vedlejší objekt, který zakrývá vchod do galerie, je arcibiskupský palác (Hradčanské náměstí č. 16/ čp. 56). Starý palác na Malé Straně zničili husiti. Od té doby dokonce nebyl v Praze arcibiskupský stolec vůbec obsazen, a tak spolu s obnovou arcibiskupského úřadu v roce 1562 bylo nutno vybudovat i jeho nové sídlo. Zdejší palác je z této doby, byl však ještě přestavován v 17. a 18. století. Právě tehdy bylo rozšířeno jeho průčelí do dnešní podoby.

Na protějším nároží se nachází pomník T. G. Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky.